Sezóna lučního kvítí ze Staré Boleslavi, kde na ně slunce svítí je v  plném proudu 🌞

Prší a já sedím pod lampou a užívám si vůni vlhkého vzduchu, zvuk kapek, které bubnují do listů a parapetů, ach to je nádhera, přenádhera, nedá se to slovy popsat.
Stávám se jednou z kapek, po té párou která stoupá prostorem a znovu kapkou, stékám po okně na zem do trávy a ztrácím se v zemi,hromy  v dáli bublají a dotváří celkový obraz mého šťastného prožívání.
Konečně mohu být zachumlaná v dece s knížku a sama se sebou, nikam mě nežene pocit, že něco zanedbávám nebo mi uniká či mě sžírá výčitka svědomí že je  venku krásně.
Je to dovoleno, tedy dovolím si to, je to svoboda, absolutní bytí a radost  z přítomného okamžiku, kéž by ten pocit zůstal celý den, týden...💜💜💜💜💜co nejdéle 💜💜💜

Marie Gottfriedová: Koronavirus připravil učitele o mocenské nástroje, jako jsou známky nebo povinná docházka. V plné nahotě se ukázalo, jaká je naše role

7. června 2020 autor: redakce Rodiče vítáni

Koronavirus přinesl podněty a impulzy, které by neměly zapadnout. Vidím alespoň pět bodů k přemýšlení:

1.

Uplynulé “koronavirové” období nám zřetelně ukázalo naše role ve školních komunitách. Žák je ten, kolem kterého se vše točí, je to osoba, o kterou především jde, škola a učitelé jsou tu pro něho a mají hledat cesty, jak ho v pozitivním slova smyslu zasáhnout (ať už ve škole, nebo na dálku).

Učitel je ten, kdo doprovází. Ten, kdo motivuje, povzbuzuje. Ten, kdo za všech okolností podporuje, jde naproti a nezlomí nad nikým hůl. Zřetelně na tuto roli učitelů ukázala distanční výuka, ztratili jsme řadu „mocenských” nástrojů, jako jsou známky, povinná účast žáků ve výuce a jiné formy odměn a trestů, a v plné nahotě jsme mohli objevit, že naše role je služebná, nikoli mocenská.

2.

Strategické vzdělávací dokumenty jako je rámcový vzdělávací program, školní vzdělávací program nebo tematické plány jsou přesycené balastem. Příliš mnoho energie a času ve školách investujeme do věcí, které nejsou nosné a školu dělají nudnou a nezajímavou – přemíra encyklopedických informací, výčty, učení se zpaměti věcem bez souvislostí a bez souvztažnosti se životem.

Nyní jsme nuceni soustředit se na to podstatné, děláme pořádek, třídíme zrno od plev a balast necháváme stranou. Je to velmi ozdravný proces. Naše školství je dlouhodobě napadeno virem křečovité ztuhlosti, musel se však objevit zcela jiný virus, abychom tuto ztuhlost začali výrazněji vnímat.

3.

Zcela jednoznačně se rovněž ukázalo, jak je třeba posilovat a pěstovat spolupráci škol a rodičů. Rodiče, s jejichž vydatnou pomocí při distanční výuce žáků nyní školy počítaly a žádaly o ni, jsou za běžného chodu školy často odkazováni do role němých přísedících, od nichž se očekává, že se vždy přizpůsobí zvyklostem školy a její postupy budou akceptovat.

Je třeba vytvářet prostor pro větší aktivitu rodičů, vybízet je k vyjádření názoru a poskytování zpětné vazby. Je třeba přizvat je k určitým rozhodovacím procesům ve škole a nechat zaznít jejich hlas. Je třeba větší otevřenosti škol.

4.

Distanční výuka silně odhalila téma sebevzdělávání žáků. Je to jedna z nejdůležitějších dovedností, kterou by škola měla žáky vybavit – naučit se učit se. Umíme to? Nestrháváme my učitelé pořád příliš pozornost sami na sebe, místo abychom posilovali autonomii žáků a jejich vlastní zodpovědnost? Neprezentujeme a neservírujeme pořád příliš sami sebe (svůj předmět, své akcenty, své úhly pohledu), místo abychom dávali prostor žákům, abychom je vedli k poznání a osvojení jejich vlastního učebního stylu? Nečiníme žáky pořád příliš závislými na nás, místo abychom jim otevírali cestu k sebepoznání a celoživotnímu sebevzdělávání?

5.

Jasně se ukázalo, v čem jsou učitelé a prostředí školy nenahraditelní. Co nedostaneme do on-line vzdělávání, ani kdybychom byli opravdovými mistry v technologiích. Jde o živý partnerský vztah mezi učitelem a žákem, o jejich spolupráci a interakci tváří v tvář, bok po boku, jde o znalost jeden druhého, jde o chemii vztahu, v němž se odehrává vše podstatné, v němž může učitel inspirovat, motivovat, nadchnout, povzbudit, zásadním způsobem ovlivnit.

Učitelé, které si pamatujeme celý život, jsou ti, kteří nás lidsky zasáhli, dokázali v nás něco probudit, rozeznít, jsou to ti, s nimiž jsme měli živý vztah. A ve stejném duchu je nenahraditelná škola, v níž se žáci setkávají, spolupracují, komunikují, v jejichž společnosti poznávají sami sebe – opět prostřednictvím vzájemných vztahů. Toto je důvod, proč potřebujeme školu a učitele. A proto bychom právě na to měli v našich školách upřít pozornost, tomu bychom se měli věnovat.

Marie Gottfriedová vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Od roku 1999 působí v základní škole v Trmicích u Ústí nad Labem, od roku 2005 je její ředitelkou. V roce 2015 dostala ocenění Roma Spirit udělované těm, kteří se aktivně zasazují o zlepšení životních podmínek Romů a Cenu Alice Masarykové za úspěšnou realizaci inkluzivního vzdělávání.

Léto, krása, svoboda, láska ......jedém !!!!

Je nad mé chápání, proč tu neexistují tucty svobodných a šťastných škol v rukou tisícovek učitelů. Není k tomu zapotřebí žádného génia. Nevyžaduje to žádné nadlidské schopnosti, jen člověka, který nepotřebuje říkat ostatním, jak mají žít.

(A. S. Neill)

Orko a krize

Krize je vždycky šance, vždycky. Nám křesťanům se nemohlo stát nic lepšího. Vracíme se do katakomb, k vědomí, že k víře nepotřebujeme kostely, červené birety, krajky ani mnohohlasé sbory. Jak v misijních oblastech se učíme žít bez biskupů, bez kněží, bez svátostí, bez poutí, bez nedělních mší svatých, bez odpoledních požehnání a bez setkání mládeže.

Jakkoli mnohé tyhle věci mám osobně velmi rád, zjišťujeme, že lze žít i bez nich. Že když zatřepete náboženským životem, tak tohle všechno odpadne na zem a zůstane jen nahá, syrová víra.

 Z toho, zdá se mi, se může narodit něco velmi dobrého, tak dobrého, že to dneska nedohlédneme.

Z mého zápisníku: Nebeské slzy

Divoké byliny mám spojené s pěknými prožitky mého dětství.
Každý víkend, prázdniny jsem jezdila s babičkou Růženkou do Podkrkonoší.
Chalupa stála uprostřed luk na kterých se volně pásly krávy.
S babičkou jsme klidně mezi velkými zvířaty kličkovaly a sbíraly do košíku žampiony.
Byly velké a bílé, zůstaly už jen ve vzpomínce, na Žampión kravský už tam nenatrefím.
Po cestě zpátky jsme natrhaly na louce divoký kmín a k večeři babička připravila na čerstvý chléb, řízky na kmíně "ach to je vůně".
Louky kde nebyly krávy, byly plné bylinek a lučních květů, běhala jsem po louce bosky, nebála se včel ani klíšťat, zpívala jsem si, nohy máčela v potoce, hrála si na víly , květinářku, svačinářku, chudou poutníci která žije ze dne na den a živí se dary Země.
Už tehdy jsem rostlinky s oblibou zkoumala, ochutnávala, lisovala je v tlustých knihách kde po nich zůstávaly barevné fleky. Slavnostně si je nalepila do sešitu a říkala tomu herbář, z některých kvítků a lístků jsem vyráběla obrázky a rámovala je pod sklo.
Bodláky a některé květy jsem sušila a aranžovala
do starých nádob, těch bylo na chalupě dost.

Postupně jsem se propracovala k sušení a míchání čajů, v dospělosti jsem přešla na výrobu sirupů, olejíčků a krémů.
Láká mě vyrábět i mýdla, snad se k tomu jednou dostanu.

Na louce jsem se cítila šťastně a odevzdaně s loukou jsem splynula. “Nad hlavou štěbetá skřivan v trávě jsou slyšet cvrčci na květy lítají barevní motýli”. Nádhera a přirozené učení zároveň. 

Později se mi dostala do rukou kniha od Maria Treben” Zdraví z boží lékárny”, okamžitě jsem si jí zamilovala a moje dětská hra se měnila postupně v životní styl.

Z těchto dětských prožitků a zkušeností vznikl základ pro mou celoživotní lásku k divokým rostlinám, zejména k lučním květům. Na louce jsem zažívala svobodné časy, krásná zkušenost se odráží i v mé v práci.
Stále jsem v údivu z krásy přírody a přirozeného vzdělávání s dary-užitkem, je to umění, poezie, věda a radostné bytí, relaxace i terapie v ateliéru pod širým nebem.
——————
Dopoledne s dětmi:
Na louku jsme vyrazili už ráno, ve většině lístcích 
kontryhelu zůstaly ještě kapičky rosy.
Děti si při sběru lístků přelévají kapičky do největšího lístku a nakonec z lístkového pohárku obřadně rosu vypiLY.
Bavilo je to náramně, jsou gurmáni.
V kroužku si povídáme jak vzniká rosa, že jsou to vlastně “ nebeské slzy “ to,že je rosa užitečná nejen pro rostlinky, pro broučky, motýli a hmyz slouží jako napajedlo či umývárna.
„Dnes je krásný den “ povídám, “ pošleme krásu a radost dál, co kdybychom z těchto rostlinek udělali maminkám dárek ?“ „ Jó,anooooó, jůůůůů „ z jásotem se děti rozprchnou bosé po louce a hledají lístky kontryhele“ .
List kontryhele děti bezpečně rozpoznají, připomíná jim kytičku nebo vějířek pro panenku, lístek si obkreslují do zápisníčku a potom ho vkládají mezi listy svého sešitu k vylisování.
Se zpěvem a malým pugétkem míříme do srubu.
Děti si vybraly stužku dle svého vkusu a k ní jsme společně přivázali obkreslený lístek a malé psaníčko z popisem několika tipů blahodárného vlivu kontryhele pro člověka.
Děti milují dávat své výtvory a kytičky maminkám, zároveň to nepřímo vnímají jako cíl své výpravy, práce.
I já mám velkou radost z jejich radosti.
Zkoumání bylinek,povídání, běhání bosky po louce je moc bavilo.

———————
Kontryhel obecný 

Sběr:

Nejvíce účinných látek má v období květu.
Je možné ji sbírat celou sezonu od jara do podzimu.
Na jaře a v létě je sběr lepší.
Kontryhelové listy lze také sušit. 

Lékárna: některé vychytávky

Poruchy menstruace a klimakterium
Řebříček a kontryhel se pije ve formě čaje.
Poměr bylinek je 1:1.
Těhotenství a poporodní období
Pomáhá udržet plod,posiluje vazivo dělohy. Pije se i v kombinaci kokoškou pastuší tobolky.Pomáhá také při hemoroidech.
Na sedací koupel používáme 200 g čerstvých rostlin

Hojí rány
Vhodný je k omývání zhnisaných ran, pije se při žaludečních vředech a také slouží
k výplachům úst po vytržení zubu.
Myomy
Při výskytu děložních myomů se pijí 3 šálky kontryhelového čaje po dobu 6 ti týdnů.
Čaj – vrchovatě naplněnou lžíci spaříme ¼ litrem vody a necháme krátce vyluhovat.
Srdce a tělesná energie
Kontryhel posiluje srdce a celkovou tělesnou výkonnost.
Spánek
Kontryhel také prohlubuje spánek, pomáhá lepší regeneraci organismu přes noc.
Nejúčinnější je v čerstvém stavu – na limonády a čaje, koupele i do salátů.

zdroj: inspirováno ze starých osobních zápisků SM