1. zkušenost se smrtí blízkého.
Musím říci,že moje skoro 10 tiletá dceruška byla od začátku u toho,1.viděla babičku bez života, lekla se jí, ale po té byla statečná a chtěla být u všeho a porozumět tomu,
počínaje od zabalení věcí v nemocnici, oznamování zprávy blízkým, posledního rozloučení s babičkou v nastrojení, vyřizování mše u faráře, výroba parte a jeho roznos po vesnici.
Každý den chodila na hřbitov zapalovat svíčku a upravovat hrob, teď se těší na pohřeb, že ponese urnu do kostela.
Poplakala si průběžně u jednotlivých činností a často si povzdychne, že se jí stýská, hodně jsme si o životě
a smrti spolu vyprávěli, prohlíželi si fotky předků, které jsme párovaly dohromady a tvořily rodokmen.
Naučila se naše holčička, minulý týden, toho hodně o životě.
Vnímáme Smrt jako bránu do jiné dimenze života, jako součást procesu - metamorfózy.
Housenka motýla, která se zakuklí v kukle opravdu zemře, skutečně vědci prokázali,že není tam nějaký čas vůbec známka po životě. Takže Motýl je takový malý, krásný Anděl.
