Prší a já sedím pod lampou a užívám si vůni vlhkého vzduchu, zvuk kapek, které bubnují do listů a parapetů, ach to je nádhera, přenádhera, nedá se to slovy popsat.
Stávám se jednou z kapek, po té párou která stoupá prostorem a znovu kapkou, stékám po okně na zem do trávy a ztrácím se v zemi,hromy  v dáli bublají a dotváří celkový obraz mého šťastného prožívání.
Konečně mohu být zachumlaná v dece s knížku a sama se sebou, nikam mě nežene pocit, že něco zanedbávám nebo mi uniká či mě sžírá výčitka svědomí že je  venku krásně.
Je to dovoleno, tedy dovolím si to, je to svoboda, absolutní bytí a radost  z přítomného okamžiku, kéž by ten pocit zůstal celý den, týden...💜💜💜💜💜co nejdéle 💜💜💜