Komunitní kruh a škola 

Komunitní kruh a škola

Pavel a Tatjana Kopřivovi 

     Je pondělí ráno. V šesté třídě jisté základní školy začíná vyučování. Rozvrh v této škole je vytvořen s ohledem na to, aby třídní učitelé mohli být v pondělí první hodinu ve svých třídách. Paní učitelka zahajuje den ve škole slovy: „Děti, začneme dnešní den naším pondělním setkáním v kruhu“. Děti se sesednou na koberci do kroužku. Je vidět, že to pro ně není nic mimořádného, takto se scházejí pravidelně každé pondělí, někdy i v pátek. Paní učitelka bere do ruky kamínek a po slovech: „Otázka do dnešního kruhu bude: Co nám pomáhá, když se nám něco nedaří a cítíme se neúspěšní?“ podává kamínek chlapci po své pravici. Dotyčný řekne pár vět a podává kamínek po kroužku dál. Většina dětí postupně řekne pár slov nebo vět, několik z nich mlčky nebo se slovy „dnes ne“ předá kamínek dál. Když kamínek doputuje k paní učitelce, popíše i ona drobnou příhodu. „Chtěl by ještě někdo něco říct?“ zeptá se pak a nabídne kamínek plénu. Dvě tři děti se přihlásí a ještě něco doplní. „Děkuju, děti. Viděli jsme, že prožít někdy nezdar je normální a viděli jsme také, jak se lišíme v tom, co komu pomáhá. Také ve fyzice dnes začneme takovým příběhem o jednom vynálezci, který mohl mít pocit, že se mu něco nedaří, mnohokrát,“ ukončí setkání v kruhu paní učitelka. Celé to trvalo asi 20 minut. Děti se rozcházejí do skupin ke svým pracovním stolkům, kde sedí po čtyřech, a za chvíli se dávají do práce. 

     Současné poznatky týkající se lidské motivace a lidských potřeb a poznatky o tom, co probíhá v našem mozku, když se učíme, nám zcela jasně říkají: nemůžeme se efektivně učit, pokud nemáme uspokojeny své základní potřeby a cítíme se nějakým způsobem ohroženi. Budovat ve třídě bezpečné klima a vztahy založené na vzájemné důvěře, úctě a respektu není z tohoto hlediska žádným přepychem či nadstandardem, který si škola může dovolit, jen pokud na to zrovna zbude čas. Je to důležité pro samotný pocit pohody ve škole a proto, aby škola mohla plnit svou socializační funkci, a je to současně jedna z neopomenutelných podmínek toho, aby škola úspěšně plnila také svou funkci vzdělávací.

     Za jednu ze stěžejních metod budování bezpečného, důvěryhodného prostředí ve škole považujeme komunitní kruh. Pojem komunitní kruh vychází z pojmu komunita – společenství (není tedy odvozen od pojmu komunikace!). Je to společné setkání v kruhu všech příslušníků určitého společenství, například třídy v mateřské nebo základní škole. Komunitní kruh není výukovou metodou, jeho posláním je v prvé řadě navození prožitku společenství a výměna informací, které se týkají našich postojů, názorů a pocitů. Otázky do komunitního kruhu proto často začínají slovy: Co vidíme, když… (Co vidíme, když nám někdo naslouchá), Co cítíme, když… (Co cítíme, když se nám někdo posmívá), Co můžeme dělat, když… (Co můžeme dělat, když vidíme, že někdo trápí zvířata). K tomu, aby se děti v komunitním kruhu cítily bezpečně, napomáhá právě to, že formulujeme otázky obecně, to znamená v první osobě množného čísla nebo ve třetí osobě množného čísla s použitím výrazů děti, lidé: O čem tak děti asi přemýšlí, když jdou ráno do školy? Co lidé cítí, když je někdo zesměšňuje? Když pak děti odpovídají na tyto otázky, mohou být natolik osobní, nakolik samy chtějí.

     Poslání komunitního kruhu je dvojí:

1. Přispívat k vytvoření soudržnosti, bezpečného prostředí a kultivaci vztahů ve skupině.
2. Přispívat k osobnostnímu rozvoji dětí – tedy k rozvoji řady kompetencí, které ukládá učitelům i Rámcový vzdělávací program.

     Aby komunitní kruh tyto funkce plnil, měl by se stát pravidelnou součástí života a dění ve třídě. Pokud bychom jej udělali jen při výjimečných příležitostech (například když se něco vážného ve třídě stane), bude efekt přesně opačný, než by být měl – výjimečnost použití komunitního kruhu jen podtrhne výjimečnost situace a výsledkem by bylo spíše napjaté očekávání a obavy, co bude. Zejména tehdy, pokud by komunitní kruh vyzněl jako „soudní tribunál“ – pojmenováním či dokonce odsouzením viníka nějakého přestupku! Takovéto nešťastné použití komunitního kruhu by nejenže nepřispělo k upevnění dobrých vztahů ve společenství, ale na dlouhou dobu by mohlo znesnadnit nebo dokonce znemožnit použití komunitního kruhu vůbec, i za okolností k tomu jinak příhodných.

     Dění v komunitním kruhu se řídí několika základními pravidly. Není třeba vytvářet tato pravidla „od nuly“. To, co pomáhá, aby pravidla opravdu fungovala, však je, že je společně s dětmi vyvodíme, že se o nich zamýšlíme.Osvědčená pravidla komunitního kruhu jsou čtyři; s prvními dvěma musíme děti seznámit hned na začátku prvního komunitního kruhu:

     1. Právo hovořit

     K tomu, aby toto pravidlo fungovalo, potřebujeme nějaký drobný předmět – kamínek, hračku, míček. Nejlépe předmět, který vyberou děti nebo který vybereme společně. Předmět si po kruhu předáváme – kdo jej má, má právo hovořit k tématu. Je to nenásilná metoda, jak se učíme neskákat si do řeči, počkat, až na nás dojde řada. A jak jsme měli možnost slyšet vícekrát při setkání s učiteli, dává dodržování tohoto pravidla, které samozřejmě platí pro děti  stejně jako pro dospělé, zabrat někdy více učitelům než dětem. Pro děti představuje dodržování pravidel také nabývání zkušeností s demokratickým způsobem života – jsou zde pravidla, která platí pro všechny, ne jen pro někoho.
     Základní způsob předávání předmětu je ten, že jde po kruhu z ruky do ruky a nikoho nemine. Někdy jej na konci kruhu můžeme znovu nabídnout (Chce ještě někdo něco říct?). Jen výjimečně si může předmět vyptat ten, kdo chce něco říct a není na něm právě řada.

     2. Právo zdržet se

     Ne každý chce v komunitním kruhu v danou chvíli a na dané téma hovořit. Výrazem respektu společenství vůči těmto jeho členům je, že je k tomu nenutí. Ten, k němuž dojde předmět, má právo zdržet se, nehovořit, poslat jej dál, aniž by cokoli vysvětloval. Je to jedna z nenásilných a přitom efektivních metod, jak děti učit rozhodovat se a jak je učit aktivnímu odmítnutí – říci něčemu „ne“ patří mezi důležité životní dovednosti. K tomu, aby si děti tuto dovednost měly možnost trénovat, však většinou mnoho příležitostí nedostávají. Proto je základním způsobem předávání předmětu v komunitním kruhu způsob, kdy předmět putuje po kruhu a nikoho nemine, aby se každé dítě mohlo rozhodnout, zda bude mluvit či nikoliv.

     O druhé dvojicí pravidel nemusí učitel hovořit hned při prvním komunitním kruhu, který   s dětmi udělá. To proto, aby nehovořil příliš dlouho a aby se ke slovu co nejdříve dostaly děti. Postupnému vyvození dalších dvou pravidel by však měl věnovat pozornost hned poté, co si děti komunitní kruh alespoň jednou prožijí. Další dvě pravidla jsou tato:

     3. Vzájemný respekt a úcta

     K pocitu bezpečí a důvěry přispívá, když děti vědí, že se v komunitním kruhu mohou chovat autenticky, přirozeně, že nemusí potlačovat svoje pocity a názory. Současně však potřebují vědět, že se mají projevovat tak, aby nezraňovaly druhé. Umění být sám sebou a současně dávat druhým najevo, že si jich vážíme a respektujeme je, pomáhá rozvíjet třetí pravidlo komunitního kruhu, které je vlastně obecným pravidlem slušného chování vůbec, jak mezi dětmi, tak mezi dospělými. Toto pravidlo by se dalo popsat také tím, co dělat nemáme,  a pak by jeho název zněl: Nevysmívat se, neshazovat, neponižovat, nehodnotit, co kdo řekl. K vyvození tohoto pravidla slouží v komunitním kruhu otázky typu:Jak se cítíme, když nás někdo nebere vážně? Jak se cítíme, když nás někdo shazuje, zesměšňuje? Sdělení těchto pocitů je spolehlivou cestou k vyvození pravidla vzájemného respektu a úcty. Kromě toho, že mluví o pocitech, mohou děti hovořit také o tom, jaké chování k těmto situacím patří; učitel v tom případě položí například otázku: Jak se chová člověk, který si nás neváží? Co vidíme, že dělá? Další otázka by měla vést k formulaci pozitivních představ – například:Jak poznáme, že nám někdo opravdu naslouchá? Jak se chová? Co vidíme, že dělá? Anebo: Co dělá člověk, který se chová přátelsky? Čím se vyznačuje přátelské chování? Někdy, když používáme slova, u nichž si nejsme jisti, zda děti spolehlivě znají jejich význam, můžeme jejich obsah vyvodit opět otázkou do komunitního kruhu. Namísto toho, aby učitel vysvětloval obsah pojmů jako je úcta a respekt, může položit otázku: Děti, jak můžeme rozumět slovu úcta (respekt)? Co dělá člověk, který se k někomu chová s úctou (respektem)? Ke zlatým pravidlům práce s dětmi patří, že jim „neservírujeme“ v podobě hotových sdělení to, na co mohou přijít samy. Prožitek objevování spojený s tříbením vlastních názorů v kontextu s tím, co si myslí další děti, vede k mnohem efektivnějšímu zapamatování i využívání naučeného, než pouhé vyslechnutí výkladu. Vyvození jakýchkoli pravidel společně s dětmi je podmínkou toho, aby pak pravidla skutečně fungovala, aby je děti přijaly za svá.

     4. Respektování soukromí

     Také dodržování čtvrtého pravidla komunitního kruhu má přispívat k pocitu důvěry a bezpečí. Pokud se komunitní kruh ve třídě používá za dodržování podmínek a pravidel již zmíněných, děti velmi záhy začnou sdělovat pocity a myšlenky, které patří do jejich „privátní sféry“. Děti potřebují prožít a vědět, že to, co v komunitním kruhu řeknou, nebude zneužito, že se to nestane předmětem hovorů s dalšími lidmi. Jinými slovy můžeme toto pravidlo pojmenovat jako „Nevynášet“anebo parafrázovat známé přísloví: Co se v komunitním kruhu upeče, to se tam také sní. Jsou situace, kdy je na místě toto pravidlo všem účastníkům komunitního kruhu zvlášť připomenout. Neznamená to, že by děti vůbec neměly hovořit o tom, co se v komunitním kruhu dělo. Pokud o tom budou chtít hovořit, měli bychom je učit používat obecné formulace, třeba: Dnes jsme v komunitním kruhu mluvili o tom, jak se cítíme, když soutěžíme. Nebo: Jeden kluk z naší třídy říkal, že včera zašlápl brouka. Zásadou je nikoho nejmenovat.

     Jsou situace, naštěstí výjimečné, kdy se učitel v komunitním kruhu dozví o závažné věci, kterou si nemůže nechat pro sebe. Takové situace je třeba řešit individuálně a citlivě, zásadou je snažit se získat od dítěte souhlas k tomu, aby se problém mohl řešit s dalšími lidmi (rodiči, odborníky).      

     Další pravidla

     Podle potřeby si můžeme společně s dětmi vytvořit další pravidla potřebná k tomu, aby komunitní kruh fungoval a plnil své poslání. Většinou jsou to pravidla „nižšího řádu“ než uvedená čtveřice pravidel. Stává se například, že je potřeba řešit situace, kdy někdo příliš dlouho mluví. Pomáhá například smluvené gesto, které může použít kdokoliv  z účastníků, jak děti, tak učitel. Nebo můžeme řešit tento problém pomocí malých přesýpacích hodin, délka přesypání musí být ovšem krátká (nejdéle minuta), a protože každý nemusí plně využít „svého“ času, hodiny jsou potřeba dvoje, jedny pro toho, kdo zrovna hovoří, druhé pro toho, kdo následuje.

     Komunitní kruh a jiné formy skupinové práce

     I v komunitním kruhu se děti učí. Je to však na prvním místě učení ve smyslu získávání emocionálních a sociálních zkušeností. K tomu patří i upřesňování pojmů či osvojování určitých fakt, o výuku však nejde. To, co děti prožívají v komunitním kruhu, se zapisuje spíš do jejich emocionální paměti. Tím pomáhá komunitní kruh budovat bezpečné, neohrožující prostředí jako nezbytný rámec veškerého dění ve škole včetně výuky.

     Z hlediska efektivity učení je žádoucí, aby skupinové formy práce převládaly i při vlastní výuce. Především jde o tzv. kooperativní výuku – učení se ve spolupráci nejprve ve dvojicích a posléze v malých, čtyř až pětičlenných skupinách. Je také možné diskutovat v kruhu, aniž by koloval předmět, v tomto případě však již nejde o komunitní kruh, ale o  diskusní kruh, který na rozdíl od komunitního kruhu potřebuje moderátora. Pokud chceme po ukončení komunitního kruhu přejít k diskusnímu, mělo by být jasně řečeno, kdy končí komunitní kruh a kdy začíná diskuse v kruhu. 

     Komunitní kruh a řešení konfliktů

     Komunitní kruh neslouží k přímému řešení konfliktů! Tím, že pomáhá budovat atmosféru důvěry a bezpečí, však přispívá ke kultivaci vztahů ve třídě. Opakovanou zkušeností řady učitelů je, že pravidelné používání komunitního kruhu přirozenou cestou snižuje množství i intenzitu konfliktů mezi dětmi a působí v tomto směru jako významná prevence.
     Otázkami, jaké učitel volí do komunitního kruhu, může samozřejmě reagovat na aktuální potřeby třídy. Komunitní kruh,za předpokladu, že se pravidelně používá, tak může pomoci řešení určitých problémů nepřímou cestou. Pokud se ve třídě vyskytne nežádoucí chování (násilí, krádeže apod.), můžeme řešit tyto problémy po dvou liniích: Přímo s těmi, kterých se to týká, a nepřímo s celou třídou, mimo jiné i s využitím komunitního kruhu. To znamená položit si například některou z otázek: Jak se cítíme ve společenství, kde si lidé navzájem ubližují? Co znamená přátelské chování? Jak se cítíme, když se v našem okolí ztrácejí věci? Jaké chování můžeme označit jako „důvěryhodné“? Jaké chování očekáváme od ostatních, abychom se s nimi cítili bezpečně?
     Není to málo. Pocity a očekávání sdělené neobviňujícím způsobem mívají pozitivnější a dlouhodobější účinek než pranýřování viníka a sankce. 

   Širší souvislosti  používání komunitního kruhu

     Používání komunitního kruhu a dalších forem práce, které přispívají ke kultivaci vztahů ve třídě, vychází z přesvědčení, že škola není jen místem pro předávání vědomostí a dovedností z nejrůznějších oborů, ale současně místem, kde probíhá intenzivní sociální učení. Protože se ve školní třídě setkávají děti z nejrůznějšího prostředí, rozdílných povah, zájmů a názorů, je třída přímo ideálním místem, kde můžeme dětem pomáhat rozvíjet žádoucí životní dovednosti člověka 21. století jako jsou spolupráce, tolerance, zodpovědnost, vzájemný respekt, citlivost vůči potřebám druhých, obrana proti násilí a manipulaci a další. Podle rámcového vzdělávacího programu je rozvíjení těchto životních dovedností (= kompetencí) oficiální náplní práce učitele. Prakticky nikde jinde než ve třídě a ve škole nemáme možnost v tomto duchu tak systematicky a dlouhodobě na děti působit. Snad nám zatím ani nedochází, čeho se škola zříká (a s jakými následky), když těchto možností sociálního učení nevyužívá. Kromě toho, z více zdrojů (výzkumy mozku, teorie lidských potřeb a motivace, poznatky z průmyslové psychologie) je potvrzováno, že kvalita mezilidských vztahů má přímý vliv na učení i výkon. John Adair ve své knize „Vytváření efektivních týmů“ (Management Press, Praha 1994) rozlišuje tři okruhy potřeb, které jsou ve hře, když lidé vytvářejí skupiny, aby pracovali na určitém úkolu. Takovou skupinou je i školní třída:

 

     Potřeby úkolu: Splnit co možná nejlépe určitý úkol, dosáhnout výsledku. Mít k tomu potřebné instrukce, pomůcky, materiál a další podmínky. Ve školní třídě je tímto úkolem učení, které chápeme jako osvojování  a rozvíjení žádoucích postojů, dovedností a vědomostí.

     Potřeby jednotlivce: Mít uspokojeny základní lidské potřeby – od fyziologických přes potřebu bezpečí, sounáležitosti, uznání až po potřebu seberealizace a vyšší potřeby.

     Potřeby skupiny: Vnímat pozitivní klima ve skupině, vzájemně si důvěřovat, spolupracovat, naslouchat si, respektovat se, mít smysluplná pravidla pro vzájemné soužití a práci a dodržovat je.

     Jak je zřejmé z obrázku, všechny tři okruhy potřeb se prolínají, žádný nelze uspokojovat bez ohledu na další dva. Pokud se při práci s dětmi ve třídě zaměříme pouze na plnění úkolů a budeme ignorovat potřeby jednotlivců a potřeby skupiny, nesplníme nakonec dobře ani úkol. Krátkozraké zaměření pouze na úkol a jeho splnění za každou cenu, s použitím jakýchkoliv prostředků, nevede ke skutečné kvalitě.

     Učitelé někdy argumentují tím, že na komunitní kruh, podobně jako na práci v kooperativních skupinách a diskuse „není čas“. Čas si uděláme na to, co si stanovíme jako prioritu. Čas a energie investované do aktivit, které přispějí k pocitu bezpečí a dobrým vztahům, se mnohonásobně vrátí při další práci, která bude probíhat efektivněji.

     Komunitní kruh, pokud se pravidelně, to znamená alespoň jedenkrát – dvakrát týdně, ve třídě používá, vnese do života třídy důležitou dimenzi, kterou je budování důvěry, zážitek partnerství s druhými, zkušenost s demokratickým způsobem soužití (jsou zde přijatá pravidla, která platí pro všechny). Na rozvoji této dimenze je třeba pracovat stále, v průběhu celého školního dne. Vyhradit si pro budování důvěry a vztahů hodinu týdně dlouhodobě nestačí. Zavádění komunitního kruhu, stejně tak jako zavádění jiných změn, tak vede k tomu, že si začneme uvědomovat potřebu dalších změn v organizaci života a práce  ve třídě.

     Od zásadní změny, která se týká postoje k dětem (přechod od mocenského, manipulativního přístupu, byť prezentovaného laskavě a s úsměvem, k respektujícímu přístupu založenému na vzájemné úctě) přes výukové postupy(přechod od frontální výuky k práci ve dvojicích a v  kooperativních skupinách; přechod od výuky jednotlivých předmětů k jejich propojování a práci podle tematických celků a projektů) až po hodnocení (přechod od hodnocení učitelem k sebehodnocení dětí, přechod od známkování k jiným formám hodnocení jako je hodnocení slovní či vytváření tzv. portfólií).

     Účinek všech těchto postupných změn se navzájem umocňuje. Komunitní kruh, pokud je organickou součástí práce učitele, přináší ovoce v podobě dobrého klimatu, snížení míry a intenzity konfliktů a chuti účastnit se dalších aktivit společenství. Pokud by něco z prostředí, v němž se komunitní kruh zavádí, bylo v rozporu s jeho posláním a pravidly, bude se jeho efekt naopak snižovat. Zavádění komunitního kruhu se nebude dařit v autoritativním prostředí, kde dochází ke zneužívání moci, shazování a  zesměšňování a kde vládne nedůvěra a strach.

---

      Článek vyšel v r. 1998 v Učitelských listech a v časopisu Ratolest (časopis pro školy v projektu Zdravá škola) a slouží jako výukový materiál pro účastníky seminářů o komunitním kruhu a vytváření pravidel. Tyto semináře navazují na základní kurzy „Respektovat a být respektován“. Více na www.respektovat.com, www.respektovani.com.

     Článek je možné šířit v nezměněné podobě a s uvedením autorů a zdroje – www.respektovat.com.

Příspěvek který po delší době sdílím určitě stojí za přečtení.
Já se k němu pravidelně navracím.
-------------------------------------
Duchovni zralost:

Zároveň s tím, jak člověk zraje v duchovním životě, snáze 

přijímá paradox, 

mnohem víc oceňuje dvojznačnosti života, jeho mnohé úrovně

 a neodmyslitelné konflikty. Rozvíjí si vědomí ironie života, 

metafory a humoru 

a schopnost obsáhnout celek s jeho krásou i ohavností v laskavosti srdce.

Zralé srdce není perfekcionistické: spočívá v soucitu naší bytosti, 

nikoliv v ideálech mysli. Neidealistická spiritualita neusiluje 

o dokonalý svět; nechce zdokonalit nás,

 naše těla, naše osobnosti. Nemá romantické představy o učitelích nebo 

osvícení, vycházející z představ o nesmírné čistotě nějaké zvláštní 

bytosti žijící 

neznámo kde. Necchce v duchovním životě něco získat nebo 

dosáhnout, chce pouze 

milovat 

a být svobodná. Zralá spiritualita vychází ze schopnosti neulpívat a milovat, 

otevřít své srdce všemu, co existuje. Bez ideálů srdce může proměnit utrpění 

a nedostatky, které v životě potkáváme, v cestu soucitu. V této neidealistické 

praxi může Bůh zářit dokonce i v jednání vycházejícím z nevědomosti

 a strachu a vyzvat nás, abychom žasli nad tajemstvím všeho, co existuje.

 Není v ní posuzování ani obviňování, protože nechceme zdokonalit svět, 

ale svoji lásku k tomu, co existuje na této zemi.

Druhou kvalitou zralé spirituality je laskavost. Je založena na základní 

představě sebepřijetí spíše než na vině, obviňování nebo studu

 za nevědomé jednání, 

jehož jsme se dopustili, nebo za strachy, které máme stále v sobě. Chápe, 

že otevření vyžaduje hřejivé slunce milující laskavosti. Je příliš snadné 

proměnit spiritualitu a náboženství v „neradostnou povinnost.“

V hlubokém sebepřijetí roste soucitné porozumění. Jde o to, abychom se 

s laskavostí dotkli mnoha částí nás samotných, které jsme dosud popírali, 

odmítali nebo izolovali. Zralá spiritualita je odrazem naší hluboké vděčnosti a schopnosti odpuštění.

Třetí kvalitou duchovní zralosti je trpělivost. pravá trpělivost nic nezískává ani neuchopuje, neusiluje o žádný výkon. Trpělivost ná umožňuje otveřít se tomu,

 co leží mimo čas. „Se slovem trpělivost je požít,“ řekl zenový mistr 

róši Suzuki, „protože naznačuje, že čekáme, až se něco zlepší, čekáme, 

až přijde něco 

dobrého. Mnohem přesnější slovo pro tuto kvalitu je „stálost“, schopnost 

být s tí, co je pravdivé, okamžik za okamžikem….“

Čtvrtou kvalitou je bezprostřednost. Duchovní zralost se projevuje 

v imanentním 

i v transcendentním. Usiluje o to, aby Boží světlo zářilo skrze každý čin. 

Změněné stavy, mimořádné zážitky mysli a velká otevření vědomí nejsou 

ceněna pro ně samotné, ale pouze do té míry, do jaké nás navracení 

do našeho lidství, aby inspirovaly naši moudrost a prohloubily naši 

schopnost soucitu.

V bezprostřední přítomnosti nám zralá spiritualita umožňuje jednat, mluvit 

a dotýkat se jeden druhého tak, aby to vyjadřovalo naše nejhlubší porozumění. 

Jsme více naživu a v přítomnosti.

Pátou kvalitou je vědomí posvátného, které je integrované a osobní. 

„Integrované“ v tom smyslu, že nevytváří oddělené škatulky v našem životě, nerozděluje to, co je posvátné, od toho, co není; „osobní“ pak v tom, že ctíme spiritualitu vlastníi slovy a činy. Integrovaná a osobní duchovní praxe 

zahrnuje naši práci, lásku, rodinu a tvořivost.

z knihy J. Kornfielda Cesta srdce. Úskalí a přísliby duchovního života 

vybrala a upravila dč

Nejen chlebem je člověk živ.

https://www.facebook.com/filmaspiritualita.cz/

1. zkušenost se smrtí blízkého.

Musím říci,že  moje  skoro 10 tiletá dceruška byla od začátku u toho,1.viděla babičku bez života, lekla se jí, ale po té byla statečná a chtěla být u všeho a porozumět tomu,

počínaje od zabalení věcí v nemocnici, oznamování zprávy blízkým, posledního rozloučení s babičkou v nastrojení, vyřizování mše u faráře, výroba parte a  jeho roznos po vesnici. 

Každý den chodila na hřbitov zapalovat svíčku a upravovat hrob, teď se těší na pohřeb, že ponese urnu do kostela.

Poplakala si průběžně u jednotlivých činností  a  často si povzdychne, že se jí stýská, hodně  jsme si o životě

a smrti spolu  vyprávěli, prohlíželi si fotky předků, které jsme párovaly dohromady a tvořily  rodokmen.

Naučila se naše holčička, minulý týden,  toho hodně o životě.

Vnímáme Smrt jako bránu do jiné dimenze života, jako součást procesu - metamorfózy.

Housenka motýla, která se zakuklí v kukle opravdu  zemře, skutečně vědci prokázali,že není tam nějaký čas vůbec známka po životě. Takže Motýl je takový malý, krásný Anděl.

Dobrý den, dovoluji si vás pozvat dnes v 18.00 na brandýské náměstí,

sejdou se zde lidé z okolí a zároveň i v 80ti městech včetně Václaváku budou lidé vysílat energii, která nesouhlasí s  plánovanou vládou komunistů v čele s premiérem tresně stíhaným.

Věřím, že se nám podaří rozproudit energiii tak, aby k této události nedošlo!

Pokud můžete, doražte a vemte sebou kamarády.

Děkuji za milion chvilek, zdravím ! 

https://www.facebook.com/events/2077477769161297/

-- 
Soňa Mužíková

Zajímá vás komunitní spolupráce, vizionářské projekty, spravedlivé a sociální,
vzájemně se podporující decentralizované systémy?  Říká vám něco Lets systém? 

Jsem moc ráda, že mezi námi jsou šikovní a nadšení lidé a objevují se tyto systémy v naší malé zemičce a přináší spoustu dobrého, zdravého a zábavného. Setkávání s podobně naladěnými a fajn  lidmi,  je velkým bonusem 
a osvobozujícím a nezbytným  prvkem v mém životě.

---------

Nabízím seznámení s  jedním ze systémů, který vznikl v nedalekém městečku.

S jednou ze zakladatelek se znám, zároveň je autorkou i tohoto článku.

Kteřina Varhaník Wildová, antropoložka.

----------------------

Projekt na podporu sousedské spolupráce:

1. lyská disfrubanka

Založena 17.2.2013, Orgiva
-----------------

Stručně o penězích jako oběživu

Krize. Z trhu se nějak záhadně vytratilo běžné oběživo, kterému říkáme peníze. Tak finanční krize  vypadají – bohatí bohatnou, všechno oběživo se dostane na jednu hromadu a tam se to nějak zasekne. Liberální ekonové říkají, že je to v pořádku, protože peníze jsou kapitál a kapitál se musí kumulovat. Když ho dáte dělníkům, oni si za něj koupí jídlo a pivo v hospodě a takhle všechen kapitál rozfofrují. To je pravda. Protože oni nevidí peníze jako kapitál, ale jako oběživo. Nabídnou svojí práci za příslušnou finanční odměnu a za vydělené peníze si pak koupí jídlo, bydlení a jinou práci, kterou generuje zase někdo jiný. Ať už peníze vnímáme jako kapitál nebo oběživo, oboum dost škodí, když hodnota peněz klesne. Hodnota naakumulovaného kapitálu se sníží stejně jako si dělník koupí v hospodě míň piv a někdy je to tak blbý, že lidi skáčou ze třicátýho patra nebo se věší na kandelábru. Stačí drobná měnová reforma...

Hodnota peněz klesne, protože v ní najednou všichni přestanou věřit. Oni se na finančních burzách tváří, že je to všechno hrozně objektivní, že to souvisí s produktivitou ekonomik, ale na to už dneska málokdo věří. V Evropě toho už moc neprodukujeme, možná tak kupy nařízení a exekutorských rozsudků, ale naše měny jsou pořád nějak záhadně stabilní. Asi to zas tak objektivní nebude. Takže když se to vezme z druhé strany, hodnotu má každé oběživo, na kterém se lidi shodnou, že má určitou hodnotu.

Tento princip není ničím neznámým tvůrcům LETS – Local Economy Trading Systems. Lokální systémy fungují přesně na tomto základě: když se lidé v menší, ale dostatečně variabilní skupině, dohodnou na nějakém systému směny, tak to můžou být třeba jen body zanesené v systému, červené knoflíky nebo bankovky s hlavou Micky Mouse natištěné na domácí kopírce, ale dokavad se věří v jejich hodnotu, mohou krásně rozhýbávat lokální ekonomiku tam, kam se oficiálních peněz moc nedostává. Jako Dostihy a sázky – na začátku každý dostane několik barevných papírků a na moment hry uvěří, že mají hodnotu. Jinak by hra ani nebyla možná. Že je snadné tomu uvěřit se přesvědčíme, když budeme účastníky hry pozorovat, jak emočně hru prožívají, jak se smějí, když jsou jim vypláceny tučné částky za dobrý obchod. 

Jsou lokality, kde alternativní peníze nebo LETSystémy fungují dobře, jinde je jejich existence nepředstavitelná. Předpokládám, že lokalita Lysá nad Labem je pro alternativní systém ideální. Je dostatečně malá, ale zároveň dost velká, aby zajistila variabilitu produktů a služeb. Lidé se navzájem znají a je mezi nimi snadná dostupnost. Lysá nad Labem je také v dostatečné vzdálenosti od Prahy, aby mnozí zajišťovali základní příjmy ve městě skrze oficiální měnu a další, zrovna méně vytížení (manželky / manželové v domácnosti, studující, dočasně nezaměstnaní, živnostníci s menším objemem práce), se podíleli na rozvíjení lokální ekonomiky založené na důvěře v neoficiální systém směny.

  

Představení fungování 1. lyské disfrubanky

Hynky a renky v žádném případě nesuplují českou korunu, ani na to neaspirují. Jejich úkolem je obohatit komunikaci a výměnu zboží a služeb mezi členy komunity. Nejsou za českou korunu směnitelné. Mezi některými členy komunity tento typ výměny už dávno existuje, jde o to, rozšířit okruh participantů. Předpokládám, že pokud lidé začnou aktivně nový systém využívat, začnou používat hlavu a jejich vynalézavost může přispět i k výdělečné činnosti v systému oficiální ekonomiky.

O jaké služby a produkty se v systému jedná? 

Jsou to exkluzivní služby, které se běžně na vesnici nebo malém městě mezi přáteli a příbuznými vyměňují bez nutnosti nějaké organizace. Hlídání dětí, doučování, pomoc na zahradě, produkty ze zahrádky, zapůjčení nástrojů, přístrojů, techniky, oprava počítače, zašití kalhot, upečení buchty, pozvání na oběd. Pokud se okruh participantů směny rozšíří, máme větší výběr. Pořád však zůstáváme v oblasti oficiálně nekomodifikovaného (Jednoduše řečeno je komodita něco, co je možné koupit za peníze. Není to ovšem tak jednoduché, jelikož věci mohou být komoditami v jednom momentě a v dalším povahu komodity ztrácí. Například snubní prstýnek je komoditou v klenotnictví, ale po svatbě přechází do jiného režimu. Nabývá osobní hodnoty a až na výjímečné krizové události se zpátky do režimu komodity nedostane. Vnímání komodity se také liší mezi různými lidmi, například ředkvičky, cukety, dýně a chřest se dají koupit v krámě, já si je ale nekupuju, protože pro mě stojí mimo okruh komodit, pěstuju si je, dostávám je nebo rozdávám. Manželský sex není komoditou, ale u prostitutky se táž služba dá koupit). Tato povaha věcí a služeb vysvětluje, jakým způsobem může představovaný systém sloužit také k nastartování aktivit v systému oficiální ekonomiky, když se vynoří zajímavý nápad. Původně nekomodifikované služby se mohou mimo okruh našeho systému docela dobře zavést jako komodifikované. 

Mluvím o jisté exkluzivitě, která by se dala dobře demonstrovat na fungování Tuzexů za doby komunistického Československa. Prodejny nabízely luxusní zboží, které bylo možné pořídit za bony, poukázky oficiálně přístupné jen malému okruhu komunistických papalášů. (Taky ještě za valuty, ale to nás nemusí zajímat.) Po bonech byla velká sháňka, jenže co se za ně vlastně dalo koupit? Prodejny tuzemského exportu nabízeli pouze určitý druh luxusního zahraničního zboží – džíny, značkové cigarety, tyčinky Mars nebo žvýkačky s Donaldem. Nakoupit v tuzexu na večeři, pokud se člověk nespokojil s plechovkou kaviáru, bylo nemožné, protože chleba a rohlíky k tomu kaviáru už tam neměli. Ani brambory, mrkev nebo pivo, to se dalo koupit v sámošce za rohem za obyčejné koruny, ke kterým se dostal každý. Jak byly bony mezi lidmi žádoucí pro svou exkluzivitu, nikdy plně nenahrazovaly oficiální oběživo. Zavedením našeho systému tedy nevyřešíme finanční situaci participantů, ale můžeme jim dopřát něco extra – luxus, na který by jinak nedosáhli. 

Příklad našeho lokálního tuzexu 

Manželský pár, tři děti, hypotéka. Manžel pracuje v Praze, manželka se ale nemůže kvůli práci kolem dětí a domu nechat zaměstnat na plný úvazek (s dojížděním do Prahy je to cca 11hodin mimo dům). Práci na částečný úvazek přes nejlepší snahu nesehnala. Manželův plat stačí na pokrytí mandatorních nákladů, ale je to o prsa. Na druhé straně má manželka 5 hodin volného času k dispozici a protože se nudí, štve jí nedostatek financí ještě víc. Manžel přichází ztahaný z práce a manželka se samozřejmě chce bavit o té suti na zahradě, kdy že to konečně vyvezou, jenže manžel už je úplně vycucaný a nemá náladu, z čehož vyvstává večerní hádka, stejně jako včera a předevčírem. Oba jdou nasraní spát.

Střih/ přichází 1.lyská disfrubanka s první emisí renek a hynek. 

Manželka dostane od 1.lyské základní vklad do hry a stává se členem komunity. Má přístup na nástěnku (použijeme facebookovou skupinu, postupně si můžem vypracovat vlastní systém). Popřemýšlí, co by mohla nabídnout, jestli někdo nebude mít zájem o její libeček, pažitku nebo ředkvičky, který doma už nikdo nechce a jde to nabídnout na nástěnku. Všimne si, že někdo potřebuje pomoct s malováním pokoje a zároveň, že někdo nabízí doučování angličtiny, který by tak potřebovala pro svoje děti, jenže na soukromé hodiny už v jejich rodinném rozpočtu nezbývá. Domluví se na pomoci při malování, má přece spoustu volného času a zkusí se domluvit na doučování. Má na to, má základní vklad a za první den už si vydělala dva renky. Ale aby mohla platit doučování dál, musí se poohlídnout po další aktivitě. O její ředkvičky a pažitku byl zájem a taky zaznamenala poptávku po domácích buchtách za náklady na suroviny a čtyři hynky (v systému se dá samozřejmě kombinovat s oficiální korunou, když se jedná o náklady), domluví se na pečení a hned to píchne na nástěnku jako jednu ze svých dalších nabízených služeb, společně s malováním, které jí začlo bavit. Někdo se jí ozve, ale tentokrát se malování nedá stihnout do tý doby, než bude potřeba vyzvednout děti ze škole, píchne teda na nástěnku poptávku po vyzvednutí a hlídání dětí.  Její poptávku zaregistruje další manželka, která zatím neměla štěstí se svými nabízenými službami a produkty, vyzvedne a hodinu pohlídá děti a vydělá si svoje hynky a renky. Obě si pak na nástěnce přečtou, že 1.lyská pořádá v neděli trh zaměřený na výměnu oblečení, takže projdou skříně a vyřazují nenošené kousky a přitom tu první, mazanější, napadne, že by mohla připravit pár litrů domácí limonády, třeba to tam za pár hynků prodá. Prodala. Okoukne to od ní ta druhá, trochu míň mazaná, a na příští trh si taky přinese limonádu a prodá jí taky, protože všichni mají žízeň a vlastně je to nic nestojí, když se to prodává za hynku, takže všichni vesele utrácejí, pijí limonádu a baští koláče, co tam přinesla třetí mazaná. 

A teď to vezmeme v celku. Podobné scénáře se rozvíjejí, dejme tomu, ve třiceti domácnostech. Lidé nabízejí a pohledávají, o něco je zájem, o něco ne, v každém případě se mozkové závity pomalu roztáčejí a lidé objevují, že nejsou tak úplně k ničemu, že dokáží nabídnout zajímavé služby a že si mohou dopřát služby, na které v běžné ekonomice nedosáhli. Například je tu prvek profesionality – v běžném ekonomickém režimu nebudu platit za doučování angličtiny někomu, kdo se nedostal za použití přítomného času. Ale v našem systému je toto možné – platím za hodinu jednu renku, takže mě to až zas tak nebolí, ale pro dítě druhé třídy nepotřebuju extra kvalifikovanou sílu, ale prostě někoho, kdo se dítěti bude hodinu věnovat, napíše s ním úkoly a pomůže mu zopakovat si to, co se zatím ve škole probralo. Dítě se zlepší za pololetí o dva stupně, ale stejně tak participant, který hodiny dává, si svou angličtinu vylepší, protože se musí snažit, jinak o práci přijde.

A zpátky k té první manželce v domácnosti, která vůbec není blbá nebo neschopná, akorát nemůže trávit jedenáct hodin mimo dům, což jí (donedávna) vylučovalo z ekonomické aktivity. Za půl roku se jí děti zlepšili ve škole a ta nejmladší chodí ve středu na kreslení, což jí hrozně baví. Doma už se nejí dokolečka jenom ředvičky, protože se v systému se dají nakoupit i jiné produkty, který na její zahradě moc nejdou. Ale bude to lepší, protože se konečně podařilo uvolnit ten roh, na kterém ležela po léta hromada suti, kterou manžel o žádném z víkendů nebyl pro únavu a nechuť schopný zlikvidovat. Za dva renky si manželka dohodla zapůjčení vozíku a společně s dalšími dvěma participanty suť během dvou dní zmizela. Teď si pár renků chce vydělat na trhu, protože nemíní ten kus zahrady přerývat sama, lepší bude dát si poptávku, navíc, ve dvou nebo ve třech to bude hned a snad to bude i sranda. Děti se nenudí, manželka se nenudí a manžel je spokojený, protože má k večeři králíka na česneku, kterého se manželce podařilo koupit přes nástěnku. A můžu k tomu přidat ještě happy-end, v létě jedou na dovolenou, ovšem ne do Chorvatska, ale do Jeseníků, kde má jeden další participant ze systému dům, ale nestíhá několik let udělat cokoliv na zahradě, takže ji na čtrnáct dní rodince půjčí, když mu tam ta mazaná a šikovná manželka ostříhá živý plot a vyčistí rybníček.

      

Rekapitulace: Jak se hynky a renky používají? 

1. Ústně domlouvaný melouch za hynky a renky.

​- Pomůžeš mi přeházet kompost za dvě renky?

2. Facebooková nástěnka. 

− Zavařuju a chybí mi malé zavařovačky. Koupím deset za dvě hynky.

− Pořádám oslavu a nestíhám v kuchyni, může mi někdo za renku zítra dopoledne pomoct?

− Zašiju, zkrátím, založím. Veškeré opravy oděvů od dvou hynek.

− Nemůžu se dneska u někoho dneska za tři hynky naobědvat?

− Vyžehlím prádlo, příspěvek na elekřinu domluvou. Nebo u vás doma, žehličku mám vlastní:)

− Koupil jsem si novou mechaniku. Pomůže mi někdo za renku namontovat to do počítače?

3. Pravidelné trhy zaměřené na barter nebo pořízení zboží nebo zemědělské produkce za hynky a renky. Slouží rovněž jako agora pro ústní domlouvání melouchů.  

4. Nevylučuje se kombinace oficiální měny a hynek a renek. Když mi někdo pomůže přivézt kompost, zaplatím mu benzín v korunách a práci v renkách. Výměnu zipu u bundy může švadlenka udělat za třicet korun (cena zipu) a dvě hynky nebo za čtyři hynky, když má náhradní zip k dispozici ve svém arzenálu. 

Spuštění a fungování systému

Nic v životě není stálé, ani ekonomické systémy nejsou stálé, takže to samé platí o 1.lyské disfrubance. Začínáme s kurzem, který zavádí pěkně silnou měnu; 1 hynka se ustavuje na ceně jednoho bochníku chleba. Od toho pak 1 renka, která má hodnotu 10 hynek. To abychom nebyli v obchodování příliš úzkoprsí a moc se neprohýbali pod tíhou našich měšců. Renky a hynky můžou sílit nebo slábnout a nebo taky úplně zaniknout; všechno záleží na tom, jak se o ně budou lidé starat.

Každý nový participant dostane 3 renky a 10 hynek. Není to velký počáteční kapitál, ale tím se vyhneme počátečnímu zneužití systému založeného na důvěře. Pokud někdo své renky a hynky utratí a dál se v systému nesnaží vyměňovat služby a produkty, získal sice práci zadarmo a komunita zaznamenala ztrátu, ale ne tak velikou, aby to ohrozilo její fungování. Vyčůránci jsou ze systému rychle vytlačováni přirozenou cestou. 

V zájmu systému je sílící počet participantů, a s tím nabídky a poptávky produktů a služeb. Takže použijeme princip letadla, abychom zároveň pumpovali renky a hynky do systému. 1.lyská disfrubanka vyplácí 1 renku členovi, který přivede dalšího participanta a ústně se zaručí, že nově příchozí není úplný blbec. Nedá se to samozřejmě nikdy úplně vyloučit, trochu s tím musíme počítat, ale především všechno stavět na důvěře, že většina lidí má zájem na hladkém fungování systému a obohacování komunity. S větším počtem hynek a renek v systému nemusí klesat jejich hodnota, naopak, mohou se uskutečňovat projekty většího rozsahu, zahrnující účast více participantů najednou. 

1.lyská disfrubanka si vymezuje právo hynkami a renkami odměňovat práci na fungování systému. Například je potřeba uspořádat trh, na nástěnku přeložit články o fungování podobných aktivit v zahraničí, emitovat další hynky a renky, vymyslet zajímavější software. Podpora systému je však jediná práce, kterou je možné ze zdrojů disfrubanky odměňovat. Pokud mě, jako guvernérku banky, štve bordel kolem nádraží, můžu zadat požadavek o uklizení tohoto prostoru za renky a hynky, ovšem jen v případě, že jsem si je na to ušetřila svou ekonomickou aktivitou; je to sice záslužná zakázka, ale s fungováním 1.lyské nemá nic společného. Záruka zneužití není jiná, než důvěra a společenská kontrola – základní pilíře 1.lyské disfrubanky.

Nikdo nemůže dostat počáteční vklad do hry dvakrát. Každý z participantů má vyčleněnou osobní stránku ve velké účetní knize 1.lyské, kam se zanáší kolik od disfrubanky dostal za nové členy a práci pro systém. Velká kniha je jediným psaným dokumentem 1.lyské disfrubanky. Pro potřeby berního úřadu se doporučuje jednou za rok přepsat aktuální data a starou knihu spálit. Třeba na Čarodějnice. Tím nám odpadne problém s archívem a systém zůstane stále svěží.

Systém funguje do té doby, než se u někoho začnou hynky a renky příliš kupit. 

To znamená, že je třeba hynky a renky neustále točit. Jak někdo začne moc šetřit, celý systém se zbortí. Čteme ekonomické zprávy, že za dobu celosvětové finanční krize se majetek pěti procent nejbohatších opět zněkolikanásobil. Což je vlastně to samé, jako potenciální zadrhnutí našeho systému – finanční krize přichází v důsledku hromadění se oběživa na jedné hromadě (u finanční krize je ve hře samozřejmě daleko víc vlivů, ale to nás nemusí zajímat.) Pro náš systém platí, ideologicky i materiálně, že pracovat je stejně důležité jako si užívat.

guvernérka 1.lyské difrubanky

Kateřina Varhaník Wildová

Dnešní začátek týdne je velice prosluněný 🌞 a milý.
Učím se na zítřejši zkoušku z pedagogiky, neleze mi to do hlavy a hlavně, nemohu být venku, Wi-Fi tam nedosáhne. Dělám všechno možné abych si učení spestříla a odskočila si alespoň na chvilku na trávník.
Tudle zasévat kousek záhonku, zalévat květiny, projít se bosky po trávě, pozorovat divoké včely.
Takové Učení není zrovna produktivní, ale baví  mě 😍. 

Dostala jsem hlad.

Co si uvařím k obědu?

Jsem sama, tak  nemám žádná omezení  a  mohu si dovolit popustit uzdu fantazie.
---------

Zbyla mi uvařená pohanka, její úžasné složení minerálních látek a vitamínů mě motivuje si jí dát znovu, byť bude již o nějaké vitamíny ochuzena.

Kysaného zelí je v rendlíčku také zbyteček.

Na a co vlastně mám chuť? Asi na polévku, nic hutného.

Dlouho jsem neměla pokrm se základem papriky.

Přece jenom, slovensko- maďarský kořen, který z poloviny mám, se čas o času ozve. 

Už se mi rýsuje polévka a chuťové pohárky pracují.

Cibulavý základ, pochopitelně na olivovém oleji, čerstvou mrkvičku nakrájenou na kolečka orestuji,  přidám kysané zelí (bylo již podušené a zahuštěné bramborou), 

uvařenou pohanku, utřený česnek, majoránku, sůl. Zaliji vodou a 

nechám lehce přejít varem.

Právě je chvilka pro odoběhnutí  na zahradu pro divoké byliny na ozdobení.

Nasbírala jsem sedmikrásky, šťovík, řebříček, listy fialek a jitrocelu kopinatého.

Už mám polévku v sobě!  

Vyrážím do přirody na listy medvědího česneku,  moc se těsím na pesto z něj 🌞, přeju krásný den všem.