1. zkušenost se smrtí blízkého.

Musím říci,že  moje  skoro 10 tiletá dceruška byla od začátku u toho,1.viděla babičku bez života, lekla se jí, ale po té byla statečná a chtěla být u všeho a porozumět tomu,

počínaje od zabalení věcí v nemocnici, oznamování zprávy blízkým, posledního rozloučení s babičkou v nastrojení, vyřizování mše u faráře, výroba parte a  jeho roznos po vesnici. 

Každý den chodila na hřbitov zapalovat svíčku a upravovat hrob, teď se těší na pohřeb, že ponese urnu do kostela.

Poplakala si průběžně u jednotlivých činností  a  často si povzdychne, že se jí stýská, hodně  jsme si o životě

a smrti spolu  vyprávěli, prohlíželi si fotky předků, které jsme párovaly dohromady a tvořily  rodokmen.

Naučila se naše holčička, minulý týden,  toho hodně o životě.

Vnímáme Smrt jako bránu do jiné dimenze života, jako součást procesu - metamorfózy.

Housenka motýla, která se zakuklí v kukle opravdu  zemře, skutečně vědci prokázali,že není tam nějaký čas vůbec známka po životě. Takže Motýl je takový malý, krásný Anděl.