Vánoční skaut

Bude-li u tebe potřebný někdo z tvých bratří v některé
z tvých bran v tvé zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh,
nebude tvé srdce zpupné a nezavřeš svou ruku před svým
potřebným bratrem. Ochotně mu otvírej svou ruku
a poskytni mu podle toho, kolik ve svém nedostatku potřebuje.

Deuteronomium 15, 7-8

Třináctiletý Frank slavil Vánoce. Sice se smál a radoval s ostatní­mi, ale v duchu šťastný vlastně nebyl. Dostal všechny dárky, které si přál, to ano, a také se mu moc líbilo, že k nim na Štědrý večer přijeli jako vždycky pří­buzní, aby jim popřáli k svátkům a dali dárky. Přesto nebyl chlapec šťastný, protože to byly první Vánoce, které trávil bez svého bratra. Ten rok ho totiž zabil bezohledný řidič. Bratr mu velmi scházel, nebyli to jenom bratři, ale i dobří kamarádi.

Rozloučil se proto s příbuznými a rodičům řekl, že jde za spolužákem. Venku byla zima, a tak si oblékl nový dárek - vlněnou kostkovanou bundu, která se mu moc líbila. Všechny ostatní dárky pak naložil na sáňky. Vyrazil z domova a doufal, že najde vedoucího svého skaut­ského oddílu. Byl to velice moudrý člověk, duševně bohatý, ale bydlel v odlehlé části města, kde žili jen ti nejchudší. Živil sebe i rodinu příležitostnými pracemi. Nebyl však doma a tak se Frank zklamaně vydal na cestu zpátky.

Pomalu šel ulicí a tu a tam zahlédl za rozsvícenými okny malých domečků nazdobené vánoční stromky. Za jedním ok­nem však uviděl jen zašedlou místnost a zplihlé punčochy u vyhaslého krbu. Vedle něj seděla žena a plakala. Punčochy mu připomněly, jak si je s bratrem také zavěšo­vali u krbu vedle sebe. Ráno je pak našli naplněné dárky až po okraj. V té chvíli dostal nápad - ještě dneska nevykonal žád­ný dobry skutek a tak v náhlém popudu zaklepal na dveře.

„Ano?" ozval se uvnitř smutný hlas.

„Mohl bych dál?"

„Samozřejmě," odpověděla žena, a když uviděla sáně plné dár­ků, napadlo ji, že Frank asi dělá sbírku pro chudé. „Ale já ti nemůžu dát ani peníze, ani žádné dárky. Nemám nic ani pro své vlastní děti."

„Proto jsem přišel,- odpověděl chlapec „Vyberte si, prosím, z těch saní dárky pro vaše děti."

Žena byla naprosto ohromená a s vděkem dodala: „Pán­bůh ti zaplať!" Vybrala si pár sladkostí, hru, letadélko a skládačku. „Neřekneš, jak se jmenuješ?" zeptala se, když chlapec odcházel. „Můžete mi říkat Vánoční skaut.", odpověděl chlapec.

Franka ta návštěva dojala, měl z ní dobrý pocit a v srdci ucítil záblesk radosti. Poznal, že jeho žal není jediným žalem na světě. Než prošel celou chudinskou čtvrtí, rozdal všechny zbývající dárky a svou vlněnou kostkovanou bundu daroval promrzlému chlapci.

Čím víc se blížil k domovu, tím se mu šlo hůř. Byla mu zima a cítil se nesvůj. Jak jenom rozumně vysvětlí rodičům, že rozdal všechny dárky? Jak to říct, aby ho pochopili?

„Kdepak máš dárky?" zeptal se otec, když chlapec vstoupil domů.

„Rozdal jsem je."

„Letadlo od tety? Bundu od babičky? Baterku, skautskou svítilnu? Mys­leli jsme, že se ti dárky líbily."

„Líbily, moc se mi líbily" odpověděl sklesle.

„Jak jsi pak mohl jednat tak zbrkle?" zeptala se matka. „Jak to vysvětlíme příbuzným? Strávili přece tolik času vybíráním dárků a kupovali je s láskou."

Otec promluvil ještě přísnějším hlasem. „Sám sis vybral. Na jiné dárky peníze nemáme."

Milovaný bratr byl pryč a rodiče zklamaní - chlapec se najednou cítil tak straš­ně osamocený. Nečekal za svůj čin žádnou odměnu, protože věděl, že dobrý skutek by vždycky měl být sám o sobě tou nejlepší odměnou - jinak by se poskvrnil. Proto nechtěl žád­ný dárek znovu. Pochyboval jen, jestli ještě vůbec někdy v životě pocítí nějakou radost. Myslel, že dnes večer ji zažil, ale byl to jen prchavý okamžik. V posteli pak dlouho myslel na bratra a plakal, až se unavil k spánku.

Ráno sešel dolů do kuchyně, kde rodiče poslouchali vánoč­ní hudbu. Po chvíli se z rádia ozvalo:

„Přeji vám všem veselé vánoce! Nejkrásnější vánoční záži­tek jsme se dozvěděli od obyvatel naši nejchudší čtvrti. Kulhavý chlapec dostal úplně nové sáňky, jiný teplou vlněnou kostkovanou bundu a i od dalších rodin jsme slyšeli, že jejich děti dostaly včera dárky od chlapce, který si říká Vánoční skaut. Nikdo neví, kdo to je, ale děti tvrdí, že je to určitě Boží posel.

Chlapec ucítil na ramenou tátovy ruce a maminka se na něj dívala skrze slzy. „Proč jsi nám to neřekl? Nenapadlo nás to. Jsme na tebe opravdu hrdí" Z rádia se znovu ozvaly koledy a naplnily domov hudbou. Pějte chválu Bohu a na Zemi pokoj lidem dobré vůle.