Právě jsem shlédla  1. díl Hřebejkoba seriálu Rédl.

Na jednu stranu je mi  z  děje úzko, dobu jsem zažila, jsem dcerou důstojníka, 

vyrůstala jsem v prostředí kasáren a sídliště plných uniforem. Nebylo mi  ve všem dobře, ale co se dalo dělat? Byla jsem tedy Rebel, jako výrůstek jsem se převlíkala ve sklepě do amerických triček a nosila kříže, otec řadil, byl fakt kovaný.

 Pelíšky, byl skoro  můj příběh, tak jsme opravdu podobně doma  žili. 

Sametová revoluce a 90.tá léta byla pro mě vysvobození a naděje,  nakonec ale i velkým zklamáním.
Jsem aktivistkou a chodila na všechny shromáždení než to defintivně padlo, byla jsem mokrá z hadic, které na nás stříkaly, aktivně to prožívala s ostatními lidmi zejména na Václaváku. 

Po revoluci to bylo vše divné a zvláštní, obvzláště když jste chtěli žít v pravdě.
Plácala jsem se v tom. Něco výrazného mně chybělo.

 Morálka byla  abstraktním pojmem. Nasledky 90.tých let nese moje rodina do dnes. Byli jsme totiž naivní a dost naletěli. Trvalo to dlouho než  jsem se zorientovala a stále se učím.

Musim upřímně řici, že cesta v podobě ktesťanské víry mě až z bludiště vyvedla, ovšem trvalo to dlouho a bez práce to  nejde ani teď dál.
Perpetum mobile to fakt není.

Tenkrát  byl  asi jediný Havel, komu jsem věřila.

Hřebejk je podle mě už za zenitem,moc se mi  1. díl seriálu nelíbil, herec Sokol je pro mne nevhodným typem na hl. predstavitele,je pro mne estrádním umělecem, nevěrím mu tu roli.

Je to celé zvláštní,  takové jednoduché, přehrané.....asi proto, že očekávám od režiséra něho vice než pointu.

Holt Pelíšky nahodily vysoký level, nemá to rejža lehké.