Včera i dnes  a zítra ..........jsme se stěhovali, tedy spiše jsme to zkoušeli, jelikož hromada věcí zde stale zůstává  pro Nerudovskou otázku.

Tempo dvou 51 letých se rovná rychlosti pul 30 letého, možná ani to ne.

Včera na večír přijel můj bratr  napomoc, je to kluk šikovný a jako hora. Je 14 let mladší než li my. Budí dojem vedle mého muže Mužička, opravdu obrovitě.
Hodil pár těźkých kousků na záda, potom do auta a odjel.
 A na muže Mužíčka, zapomene.

Jenda nevěřícně stojí a volá za ním.....a ono nic, jede dál.
Zírá za odjíždějícím pikápkem a nechápe. 

Bratr zřejmě usoudil, že by mu spíše prekážel. Upřímně,  asi  jo.

Groteskní scenérie nápadně podobající příběhu  z večerníčku Pat a Mat, mě nepřekvapuje, začíná to být na denním pořádku. Prý bude hůř.

Zrání mé osobnosti s vedlejšími symptomy stáří mě stále více zaskakují.

Kam se poděla má energie a praktičnost ......pomóc bez ní to přeci nejde v tomto energeticky nabitém a rychlém světě ?

Někdy mám pocit, že se s tím vším co mám zařídit a udělat, zamotávám do vánočky,  a  veškerý  produktivní čas  investuji na rozmotání.

Proklínám (nerouhej se !) krámy a hadry........potřebuji minimum, ale  když  se  může hodit všééécičko na recyklaci,

Neuvěřitelné co vše jsme nasbírali za ten čas, ale ono se to fakt vždy hodí..... když  na to  příjde čas.

Někdy spekulují s myšlenkou, že recyklace, kterou všude vidím, není dar, ale  prokletí (zase se rouhám).

Omlouvám se pane a odpusť mé rouhání, ale někdy mě tvůj dar  zkrátka dostává na kolena,přesto jej miluji a citím skrz něj tvou přítomnost, a za to moc děkuji.

Ach,  jak bych chtěla žit jen s tebou bože a s pár věcmi, jako prosťáček, jen mi to moc  nejde zakomponovat s rodinou a dobou ve které žiji.

Už jsme se tolikrát za život stěhovali, bylo to často přes noc,rychlostí blesku, nechápu jak jsem to dokázala.

Aktuálně se cítím jako vydojéná kráva,  nebo jako vynešená slípka. 

Takovou vypelichanou slepičkou, jako zachránila moje kamarádka těsně  před smrtí tím, že si jí adoptovala..

Když jsem slípku pozorovala, jak se prochází  a čechrá si zbytky svých  peříček a učí se novému svobodnému způsobu života v prostorné ohrádce  s novým recyklovaným kurníkem ve stylu Provance,

mám  možná i já  naději nového svobodnějšího života ve staronové  vilce z 30.tých let se zahrádkou, naditou  kousky  nábytku co nikdo už nechce..........které  přeci nemohu vyhodit !
Oni totiž vybízí k recyklaci.

Přeji krásnou úplňkovou Dobrou noc ❤️.

Soňa