Dnešní začátek týdne je velice prosluněný 🌞 a milý.
Učím se na zítřejši zkoušku z pedagogiky, neleze mi to do hlavy a hlavně, nemohu být venku, Wi-Fi tam nedosáhne. Dělám všechno možné abych si učení spestříla a odskočila si alespoň na chvilku na trávník.
Tudle zasévat kousek záhonku, zalévat květiny, projít se bosky po trávě, pozorovat divoké včely.
Takové Učení není zrovna produktivní, ale baví  mě 😍. 

Dostala jsem hlad.

Co si uvařím k obědu?

Jsem sama, tak  nemám žádná omezení  a  mohu si dovolit popustit uzdu fantazie.
---------

Zbyla mi uvařená pohanka, její úžasné složení minerálních látek a vitamínů mě motivuje si jí dát znovu, byť bude již o nějaké vitamíny ochuzena.

Kysaného zelí je v rendlíčku také zbyteček.

Na a co vlastně mám chuť? Asi na polévku, nic hutného.

Dlouho jsem neměla pokrm se základem papriky.

Přece jenom, slovensko- maďarský kořen, který z poloviny mám, se čas o času ozve. 

Už se mi rýsuje polévka a chuťové pohárky pracují.

Cibulavý základ, pochopitelně na olivovém oleji, čerstvou mrkvičku nakrájenou na kolečka orestuji,  přidám kysané zelí (bylo již podušené a zahuštěné bramborou), 

uvařenou pohanku, utřený česnek, majoránku, sůl. Zaliji vodou a 

nechám lehce přejít varem.

Právě je chvilka pro odoběhnutí  na zahradu pro divoké byliny na ozdobení.

Nasbírala jsem sedmikrásky, šťovík, řebříček, listy fialek a jitrocelu kopinatého.

Už mám polévku v sobě!  

Vyrážím do přirody na listy medvědího česneku,  moc se těsím na pesto z něj 🌞, přeju krásný den všem.

Tyto lidičky fakt miluji a jsem ráda, že jsou a mohu mezi ně chodit a diskutovat s nimi.

Pokud by se vám to k něčemu hodilo, zde je vystřižená debata o nepodmíněném základním příjmu: https://www.youtube.com/watch?v=BRQqn51O7i8&t=28s inspirovaná filmem http://www.freelunchsociety.net

Mohu jen doporučit, obvzláště před Velikonocemi zažít něco neobvyklého, něco co nás vyvede mimo běžný chod.

Každoročně držím 12 denní zelený půst a musím říci, že  mne připraví na  intenzivní velikonoční prožitek.

Kolega  Petr, nabízí variantu ještě vybranější 😍.

-----------------

Vážení,

dovoluji si zaslat pozvánku na již tradiční Velikonoční putování: http://www.pout.eu/2018/03/pozvanka-na-velikonocni-putovani-2018.html, které letos organizuji po čtvrté. Každý rok přinesl něco nového, něco zajímavého, něco intenzivního ...

Díky a těším se někde na setkání ...

Petr

Kalmanův úhel pohledu   je zajímavou inspirací ⚡️🙊

PROTOŽE JSTE BYLI VE ŠKOLE FAKT DOBŘÍ,
budete možná slabší v podnikání.

1. Tvůrčí podnikatel musí dělat neustále nějaké rozhodnutí. Proto zažívá opakovaně neúspěch, nejistotu i kritiku. Jedničkář student nic nerozhoduje.
2. Tvůrčí podnikatel se učí budovat komunitu, důvěru, reputaci a schopnost vést druhé lidi. Jedničkář student se učí především čísla, jména, teorie a vzorečky.
3. Tvůrčí podnikatel chce způsobit pozitivní změnu ve společnosti. Jedničkář student se naopak systému a společnosti přizpůsobuje. 

SHRNUTÍ: Student jedničkář se učí dělat VĚCI SPRÁVNĚ, pokud možno s předvídatelným, měřitelným výsledkem. Tvůrčí podnikatel se učí dělat SPRÁVNÉ VĚCI s vědomím, že nemusí a nemůže pokaždé uspět. 

Ten první z nich muže být vynikajícím manažerem.
Ten druhý vynikajícím leaderem.
MY JEDNOTLIVCI I SPOLEČNOST
POTŘEBUJEME OBA DVA BORCE.

PS
Proč jsou i mezi jedničkáři úspěšní podnikatelé? 

Jsou mezi námi jedničkáři, kteří více či méně změnili své myšlení. Začali inteligentně porušovat pravidla. Přestali plnit pokyny autorit a začali dělat svá vlastní rozhodnutí. Přestali jste být „mentálními jedničkáři“. Smiřte se s tím:-) Skvělí manažeři se také dostali z boxu. Ví, kdy zapnout mód manažera, a kdy naopak mód leadera. Proto je lidé přirozeně beze strachu následují. I ti přestali být „mentálními jedničkáři“. 

Naše školství se pomalu ale jistě mění. Věřím, že ke získání jedniček budou v budoucnu platit jiná pravidla, než je tomu dosud. Pro vás bývalé JEDNIČKÁŘE radši dodávám: samozřejmě vím, že takové moudré vizionářské ředitele a učitele lze potkat už dnes. Né často ale jsou zde.

Přeji Nový rok plný lásky a porozumění na cestu životem hodně odvahy a setkání s duchovní zralostí❤️.

Jak člověk zraje v duchovním životě, snáze přijímá paradox, mnohem víc oceňuje dvojznačnosti života, jeho mnohé úrovně a neodmyslitelné konflikty. Rozvíjí si vědomí ironie života, metafory a humoru a schopnost obsáhnout celek s jeho krásou i ohavností v laskavosti srdce.

Zralé srdce není perfekcionistické: spočívá v soucitu naší bytosti, nikoliv v ideálech mysli. Neidealistická spiritualita neusiluje o dokonalý svět; nechce zdokonalit nás, naše těla, naše osobnosti. Nemá romantické představy o učitelích nebo osvícení, vycházející z představ o nesmírné čistotě nějaké zvláštní bytosti žijící neznámo kde. Necchce v duchovním životě něco získat nebo dosáhnout, chce pouze milovat a být svobodná. Zralá spiritualita vychází ze schopnosti neulpívat a milovat, otevřít své srdce všemu, co existuje. Bez ideálů srdce může proměnit utrpění a nedostatky, které v životě potkáváme, v cestu soucitu. V této neidealistické praxi může Bůh zářit dokonce i v jednání vycházejícím z nevědomosti a strachu a vyzvat nás, abychom žasli nad tajemstvím všeho, co existuje. Není v ní posuzování ani obviňování, protože nechceme zdokonalit svět, ale svoji lásku k tomu, co existuje na této zemi.

Druhou kvalitou zralé spirituality je laskavost. Je založena na základní představě sebepřijetí spíše než na vině, obviňování nebo studu za nevědomé jednání, jehož jsme se dopustili, nebo za strachy, které máme stále v sobě. Chápe, že otevření vyžaduje hřejivé slunce milující laskavosti. Je příliš snadné proměnit spiritualitu a náboženství v „neradostnou povinnost.“

V hlubokém sebepřijetí roste soucitné porozumění. Jde o to, abychom se s laskavostí dotkli mnoha částí nás samotných, které jsme dosud popírali, odmítali nebo izolovali. Zralá spiritualita je odrazem naší hluboké vděčnosti a schopnosti odpuštění.

Třetí kvalitou duchovní zralosti je trpělivost. pravá trpělivost nic nezískává ani neuchopuje, neusiluje o žádný výkon. Trpělivost ná umožňuje otveřít se tomu, co leží mimo čas. „Se slovem trpělivost je požít,“ řekl zenový mistr róši Suzuki, „protože naznačuje, že čekáme, až se něco zlepší, čekáme, až přijde něco dobrého. Mnohem přesnější slovo pro tuto kvalitu je „stálost“, schopnost být s tí, co je pravdivé, okamžik za okamžikem….“

Čtvrtou kvalitou je bezprostřednost. Duchovní zralost se projevuje v imanentním i v transcendentním. Usiluje o to, aby Boží světlo zářilo skrze každý čin. Změněné stavy, mimořádné zážitky mysli a velká otevření vědomí nejsou ceněna pro ně samotné, ale pouze do té míry, do jaké nás navracení do našeho lidství, aby inspirovaly naši moudrost a prohloubily naši schopnost soucitu.

V bezprostřední přítomnosti nám zralá spiritualita umožňuje jednat, mluvit a dotýkat se jeden druhého tak, aby to vyjadřovalo naše nejhlubší porozumění. Jsme více naživu a v přítomnosti.

Pátou kvalitou je vědomí posvátného, které je integrované a osobní. „Integrované“ v tom smyslu, že nevytváří oddělené škatulky v našem životě, nerozděluje to, co je posvátné, od toho, co není; „osobní“ pak v tom, že ctíme spiritualitu vlastníi slovy a činy. Integrovaná a osobní duchovní praxe zahrnuje naši práci, lásku, rodinu a tvořivost.

z knihy J. Kornfielda Cesta srdce. Úskalí a přísliby duchovního života vybrala a upravila dč

Čistě náhodou ( tedy náhody neexistují ) mi k ruce  v  knihovně přišla kniha profesorky Strunecké
 " Babské rady"
No dámy, musím řici, že to již dávno co jsem natrefila na tak čtivou  knihu a  kreativně bohatou ženu, její pohled a styl je přesně to co se mnou souzní, nechápu že jsem do dnešního dne o ní nevěděla. Holt  ten nahoře  zrějmě usoudil, že potřebuji asi dávkovat postupně  a  mít  se  stálé  na  cestě
na  co  těsit.
Mile ráda tuto ženu  a  knihu doporučuji, zároveň se teším na všechny její  vydané knihy.

Vždy mě těší, když potkám člověka podobného druhu, zažijí silný zážitek prosluněné  a zesílý tak motivace mé životní  poutě.
Minulý  týden  byl  na osoby  vskutku  bohatý.
Strávený večer se studenty a s Mgr. Františkem Tichým, zakladatelem  a  ředitelem Přírodního  Gymnázia,  byl také nádherným  a  motivujícím  zážitkem.

www.strunecka.cz            A        www.prirodniskola.cz

Podzimní čas.

Stromy se barví do zlatova, vůně hub, tlejícího listí, svíčky na stole, chutě a pára horkého čaje, praskájící polínka v kamenech.......to vše  mi dráždí smysly. 

Podzim je pro mne čas příběhů a duchovního času. 

Možná proto, že jsem se narodila v říjnu, nebo proto, že jsem ve věku,

nebo prostě  jen po intenzivním létě plných aktivit, pořebuji spočinout do lůna přirody, nechat se hýčkat bytím, usebrat do svého nitra, být  součástí společenství světa, příběhů, tradic a vzpomínek................  Asi to bude od každého kousek a to mi dává celek.

Naplňuje mne optimismem  a  víra, že bůh je v každém z nás (i když to kolikrát nevypadá). 

P. Farantišek je pro mne člověk naplněný bohem po okraj, jsem moc rádada, že mohu s jeho články a promluvy sdílet přítomnost boží. 

Texty papeže Františka k zamyšlení:

Nechat prostor pro pochybnosti 

Když toužíme po setkání s Bohem, chtěli bychom ho nějak pochopit a uchopit. V hledání a nalézání Boha ve všech věcech ale vždy zůstává zóna nejistoty. Musí zde být. Tvrdí-li někdo s naprostou jistotou, že potkal Boha, a nedotkne se ho ani náznak nejistoty, není to v pořádku. To je podle mne důležité vodítko. Má-li někdo odpovědi na všechny otázky, je to důkaz, že Bůh s ním není. Znamená to, že je falešným prorokem, jenž využívá náboženství pro sebe. Velcí vůdcové Božího lidu, jako Mojžíš, vždy nechávali prostor pochybnosti. Musí se nechat prostor Hospodinu, ne našim jistotám. Je třeba, abychom byli pokorní.

Arogantní a sebejisté výpovědi o Bohu 

Rizikem při hledání Boha ve všech věcech je tedy snaha všechno hned přesně vyjadřovat a s lidskou jistotou a arogancí říkat: „Bůh je zde.“ Tak nalezneme pouze boha podle svých představ. Správný postoj je augustinovské: hledat Boha, abychom je nalezli, a nalézat jej, abychom ho neustále hledali. Hledání je často tápavé, jak to čteme v Bibli. To je zkušenost velkých otců víry, kteří jsou naším vzorem. Abrahám se s vírou vydal na cestu, aniž by věděl, kam jde.  Život nám nebyl dán jako operní libreto, v němž je všechno napsáno. Život znamená jít, kráčet, dělat, hledat, vidět…  Je třeba se pustit do dobrodružství, které tkví v tomto: hledat setkání, nechat se hledat a dovolit Bohu, aby nás potkal.

Bůh je v životě každého

Mám však jednu jistotu: Bůh je přítomen v životě každé osoby. I když byl něčí život katastrofou, i když je rozbitý neřestmi, drogami nebo čímkoli jiným, Bůh je v jeho životě. Můžeme a musíme ho hledat v každém lidském životě. I když je život člověka polem plným bodláčí a plevele, vždy je v něm i prostor, na němž může vyklíčit dobré semeno. Je třeba důvěřovat Bohu.“