Dovolím si sdílet postřehy mojí milé kolegyně 

z Humpolce.

V jistých bodech mám také svou zkušenost.

DUCHOVNÍ BYPASS A POSTŘEHY Z ČTK 2016

Ráda bych se s vámi podělila o některé postřehy z České transpersonální konference 2016.

Na úvod chci předeslat citát prof. Stanislava Grofa z jeho přednášky, který se mi moc líbil:

„…my nejsme lidské bytosti, které mají duchovní zážitky. My jsme spirituální bytosti, které mají lidské zážitky…“.

Vůbec všechny přednášky a workshopy v sobě nesly ducha důležitosti uzemňování se, žití především lidského rozměru.

Když S. Grof mluvil o holotropním dýchání, o hlubokých zážitcích spojení s přírodou při této technice, o samoléčebné schopnosti organismu, která se holotropním dýcháním zaktivizuje, ale také o možnostech léčení druhých, které se mohou probudit,  nezapomněl zdůraznit …..“aby byl někdo šamanem, musí se pak vrátit a uzemnit to, aby to mohl používat…“

Velmi dobrá byla přednáška Mgr. Ing. Tomáše Zudy - Duchovní bypass, kterou malinko shrnu, protože v určité formě jsme se tím potkali nebo potkáváme všichni. Jeho přednáška byla plná nadhledu a tak se vám ho pokusím se předat.

Mgr. Ing. Tomáš Zuda je psycholog a psychoterapeut a vedle své terapeutické práce s jednotlivci a páry se věnuje rozvoji manažerů a týmů. Dlouhodobě se věnuje meditaci a Dhján Józe a je ve svém přístupu ke spiritualitě ovlivněn svými cestami do Amazonie a setkáním s tradicemi domorodých severoameričanů.

Duchovní  bypass je stav člověka, kdy se mu spiritualita stává jakousi zkratkou nebo výmluvou, aby nemusel čelit nepříjemné realitě běžného prožívání a každodenních vztahů. Stav, kdy spiritualita je útěkem před reálným světem ovšem s dobře znějící pojmy a leckdy povznesený do konkrétní filozofie. Člověk, který jej prožívá, těmto pojmům a filozofii naprosto věří a je tak těžké tento stav někdy rozpoznat nejen jím samým, ale i jeho okolím.

Situace, kdy můžeme říci, že nastává duchovní bypass:

• Nikdy necítím hněv, negativitu

• Pocit, že když je utrpení např. v Sýrii, je to důvod, abych se nevěnoval běžným věcem, např. nespokojenosti partnera.

• Nechuť bavit se osobních věcech „žádné Já tady není“.

• Tendence idealizovat vztahy a vidět v nich jen pozitivní věci.

• Odvracení se od tělesné roviny. „Oddělená spiritualita“ – ve smyslu, že tělo není důležité.

• Popírání a odmítání klasické západní medicíny a vědy („já jsem duchovní, tak si tu bradavici odmedituji“)

• Když se nedovedu sobě zasmát – tedy dělat si legraci sám ze sebe nebo ze svého duchovního snažení.

• Vnímání psychoterapie jako něco nevhodného.

• Hledání synchronicity v každé náhodné shodě.

• Vnímání psychoterapie jako něco nevhodného.

• Odmítání nižších stránek života.

Přidávám také lehce ironický citát, který p. Zuda použil:

„Není pochyb o tom, že existuje neviditelný svět. Otázkou zůstává, jak daleko od centra je a do kolika mají otevřeno“. Woody Allen

Nejčastější situace, které lidé používají jako vysvětlení reality a jako důvod útěku od řešení problému „teď a tady“, tzv. útěkové koncepty:

Karma – „nemůžu s tím nic dělat, protože je to moje karma“.

Minulé životy, tantra, regrese – jako jediná možnost, která vše vyřeší.

Láska – nucení se k tomu, že všechny a všechno miluji.

Podstata útěkových konceptů  je  útěk před úzkostí a tím, co je těžké.  Rizikem je, že existuje spousta lidí, kteří toto prezentují jako super cestu.

Vytěsníte-li realitu na okraj a uvíznete pouze v duchovním sférách, hrozí tzv.  duchovně přenosné nemoci, například:

• Fast food spritiualita – rychlý výsledek bez námahy.

• Předstíraná spiritualita.

• Identifikace s duchovními zážitky.

• Masová produkce duchovních učitelů – pocit, že člověk je na takové duchovní výši, že je učitelem    ostatních a jeho úkolem je předávat osvícení.

• Skupinový mysl – nechá-li se člověk pohltiti silou nějaké skupiny, a to i sekty, natolik, že nepoužívá svůj vlastní rozum.

• Komplex vyvolených – „naše cesta je jediná, která vede k cíli“.

• Smrtelný virus „…dosáhl jsem cíle…“ – teď všechno vím a končí duchovní vývoj.

Co s tím, když máte pocit, že procházíte duchovním bypassem?

Duchovní bypass obvykle v nějaké míře potká každého, kdo pracuje na svém duchovním růstu, důležité je si všimnout či si připustit slova druhých, že se to malinko vychýlilo z rovnováhy.

Duchovní bypass není něco, co lze odstranit, lze jej přerůst, vyzrát z něj. Člověk z něj tedy odchází zralejší a vyspělejší.

Důležité tedy je:

Rozpoznat a pojmenovat jej

Sudovat konkrétní projevy

Práce se svou myslí – být vědomě pozorný k jejím formacím a jejich neustávajícímu proudu (myšlenky, fantazie).

Práce s emocemi – hledání rovnováhy mezi regulací a vyjádřením emocí.

Zasmát se  - uvědomit si, že naše lidská přirozenost je naskakovat na tyto věci, takže mě to nediskvalifikuje – přijmou to.

„Nebrat si věci osobně“  a další – to je ideál, ke kterému je dobré jít, ale je to skoro nemožné.

Myslím, že nejdůležitější je humor, zasmát se občas sobě, nebrat se tak vážně a nebrat příliš vážně ani to okolo. Hledat více v sobě a druhými se nechat jen inspirovat.
A také držet se Páté dohody M. Ruize – „ ničemu nevěřte, ale všemu naslouchejte“ .

Ivana Kmochová

www.ctk2016.cz, www.zuda.eu